V úterý někdy po obědě, pár kilometrů od východní hranice Oázy, přistupuje 14. pěší četa pražské armády k oblasti G5. Pro Prahu je to pouhá podpůrná akce. Pro místní obyvatele znamená oblast G5 živobytí. Třicet vojáků 14. pěší čety, úplných nováčků, má zvládnout tuto rutinní akci za dvě hodiny. Místní se pomoci brání celých devět dní. Tento text však nevypráví jejich příběh…
 

INTRO

 
Chlapec si vzal do úst poslední lžičku fazolí. Měl štěstí - dostal nabídku, která se neodmítá:
"Buď se přidáš k armádě nebo tady zůstaneš." Zbytek jeho rodinny zůstal ve vesnici. Považují ho za zrádce, protože se nechal naverbovat. Ale měl nějakou jinou možnost?
"Můžeš tady zemřít hlady nebo budeš mít teplé jídlo každý den." Tohle nebyla otázka vlastenectví nebo loajality - tohle byla otázka přežití.
"Máš příležitost stát se součástí něčeho většího." Jenom debil by neuposlechl. Jenom debil by zůstal pozadu. Jenom debil by radši uhořel ve vlastním baráku, než aby odešel k pražským.
 
Na druhé straně ubikace si jiný chlapec přišíval knoflík. Měl štěstí - dostal nabídku, která se neodmítá:
"Buď se přidáš k armádě nebo tady zůstaneš." Slaboši zůstali ve vesnici a s armádou jsme odešli jen my - ti nejsilnější. Nebylo nad čím váhat - byla to otázka cti.
"Můžeš tady zemřít hlady nebo budeš mít teplé jídlo každý den." Nabídli mi jistotu - jídlo, bezpečí a hlavně budoucnost! To v tomto světě nikdo jiný slíbit nemůže.
"Máš příležitost stát se součástí něčeho většího." Jenom debil by nechtěl. Jenom debil by zůstal pozadu. Jenom debil by se hrdě nestal jedním z pražských!
 
Oba chlapci byli mladí a silní - armádě se hodili. Přiřadili je a všechny jejich kamarády do stejné jednotky, aby mohli zůstat spolu. Jejich starostí nyní bylo objíždět okolní vesnice, usedlosti a farmy. Na těch měli získat co nejvíce jídla. Část si nechávali pro sebe a zbytek posílali hlavnímu voji na západ. Pomocné technické prapory - honosný název pro někoho, kdo krade jídlo svým bývalým sousedům a posílá ho do první linie.
 
Některým vesničanům se tento přístup nelíbí. Co ale může jednotlivec dělat proti zbytku armády? Má snad začít střílet do vlastních řad? Nebo se postavit velitelům? Či snad jen slepě následovat rozkazy mocnářů, kteří se chopili těžké situace?
Skoro všichni chápou, že válka je nevyhnutelná a že pokud by se sem dostalo Kladno, tak to pro místní dopadne daleko hůř. Je ale potřeba dělat tak drastické kroky?